Byla jsem opravdu překvapená, jak přátelští a vstřícní Češi jsou. Samozřejmě, jazyková bariéra je jednou ze základních výzev, která se k stěhování do cizí země váže. Nebudu lhát, když jsem po svém příjezdu nikomu pořádně nerozuměla, bylo to pro mě náročné. Vždycky jsem ale byla velmi samostatná, a tak jsem si našla svou první (a naštěstí i dosavadní) práci už dva týdny od svého stěhování do Prahy. Pro mého partnera byla situace ještě jednodušší – zaměstnání totiž během přesunu neměnil. 

Sotva jsme se v Česku usadili, začala jsem pociťovat první obavy. Co když nebudu rozumět svým kolegům? A znemožní mi jazyková bariéra, aby se mi v práci dařilo? Nechtěla jsem své spolupracovníky neustále žádat, aby mluvili anglicky. Tehdy jsem si uvědomila, jak úžasní lidé tady vlastně jsou. Nejenže byli mí kolegové neuvěřitelně přátelští a ochotní, ale také se snažili mluvit anglicky, dokud jsem se v češtině nezlepšila dost na to, abych jim rozuměla. Překvapivě jsem češtinu pochytila poměrně rychle a po roce už rozumím všemu. Pořád si ale velmi užívám naše mezinárodní prostředí! 

Uprchlíci by měli držet pohromadě, ne? 

Pozitivní dojem na mě neudělali jen lidé v práci. Všichni Češi, alespoň ti kolem mě, mě překvapili svou otevřeností a ochotou pomáhat. Jeden příklad za všechny – než jsem začala pracovat v C3, má pracovní pozice tu vůbec neexistovala! Ještě víc mě však překvapil přístup ostatních Ukrajinců, kteří v Česku také začali svůj nový život. 

Komunita pro mě byla vždycky důležitá, takže jsem se s nadšením seznamovala s dalšími Ukrajinci. Doufala jsem, že se díky nim nebudu cítit tak daleko od domova. Uprchlíci by přece měli držet pohromadě, ne? No, brzy mě čekalo vystřízlivění. Nechápejte mě špatně, rozumím, že opustit svou zemi znamená obrovský tlak i stres. Vím, jak těžké je začít nový život v cizím prostředí. Přesto jsem se setkala s překvapujícím množstvím smutku, žárlivosti, a dokonce i agrese – zejména mezi Ukrajinci, kteří zde žijí již delší dobu, a těmi, kteří sem právě přišli. I tak jsem ale našla nové přátele jak mezi Ukrajinci, tak i Čechy. 

Země neomezených možností 

Je jednoduché se do Prahy zamilovat. Útulné kavárny, malebné uličky, živá komunita startupů, bohatá historie a kulturní zázemí. Život v srdci Evropy otevírá mnoho pracovních příležitostí a člověk tu může objevovat sám sebe. Pokud vás zajímá svět IT, marketingu nebo médií, Praha má rozhodně co nabídnout. 

Česká republika se nicméně od Ukrajiny i dalších evropských států v mnohém liší. Digitalizace přichází do Prahy jen pomalu a mnoho věcí, které lidem usnadňují život, zde prostě neexistují. Například elektronický systém správy dokumentů, na který jsem si zvykla doma. Jasně, obejdu se i bez něj, ale občas je to otrava. 

Klidné prostředí jako ta největší odměna 

Pro mě osobně byla vždy nejdůležitější možnost volby. Svobodně si vybrat, co chci dělat se svým životem. Každé místo má nějaká pozitiva, něco, za co bojovat, ale i problémy, na které si stěžovat. Čím více přemýšlím o svém roce v Praze, tím víc si uvědomuji, jak je tu život klidný. Můžete si vybrat, co chcete dělat a pokud se opravdu snažíte, tak svých cílů můžete dosáhnout. Navíc se nemusíte každý den bát o svůj život – a hodnota klidné mysli je nevyčíslitelná.