Když pracujete ve společnosti, kterou tvoří z 95 % Češi, může to být náročné. Všichni jsou starostliví a pomáhají mi, to ano, ale sedět v kanceláři a celý den poslouchat neznámý jazyk není velká zábava. Všichni mí kolegové naštěstí mluví anglicky – ale stejně doufám, že se tento rok naučím češtinu a začnu ji každodenně používat.
Proto jsem se po Velikonocích přihlásila do dvoutýdenního intenzivního kurzu češtiny pro cizince a učila se česky 3 hodiny denně. Jak to šlo? Můj deník vám napoví!
Den 1:
První den kurzu. Spousta slov zní ukrajinsky, ale ne všechna. Třeba „chléb.“ A některá slova zní zvláštně. Například ta s písmenem „ř“: „řekněme, příští, Jiřího z Poděbrad“. 🙂
Den 2:
Slovesa, ty mám na celém procesu učení se nových jazyků nejradši. Když jich pár znáte, můžete pomalu začít mluvit a zároveň je mnohem snazší rozumět rodilým mluvčím.
Den 3:
Dneska jsme se bavili o tom, co máme rádi a co ne. A taky o jídle! Začíná mě to bavit.
Den 4:
Konečně si zvládnu objednat! Zkusím to hned u oběda. „Dám si… všechno!“
Den 5:
Další slovesa: jíst, pít, chtít a číst. Zlepšuju se celkem rychle, vypadá to nadějně!
Den 6:
Speciální den! Dneska mám „narozeniny,“ jak říkají Češi.
Den 7:
„Promiňte, nemám čas, pospíchám.“
Den 8:
Dneska je „čtvrtek“. Už znám dny v týdnu!
Den 9:
Poslední den našeho krátkého kurzu. Škoda, zrovna mě to začalo bavit! Nevadí, brzy půjdu na další. Na stejném místě, se stejným učitelem, ale s jinou skupinou. Moji spolužáci mi budou chybět, ale těším se na nové tváře, se kterými se už brzy potkám.
