Benedikt Říčný: Někdy lidé jen chtějí, abychom jim naslouchali

Pravděpodobně jste o duševní poruše zvané PTSD už slyšeli. Mnoho Ukrajinců, kteří jsou nyní ve válečné zóně – zejména pak v první linii – o ní ví z první ruky. Jak poznáte, že vy nebo vaši blízcí PTSD trpíte? Může být PTSD spojena s útěkem před válkou do jiné země? Povídali jsme si o tom s psychoterapeutem a učitelem všímavosti Benediktem Říčným.

Jak můžete definovat PTSD?

PTSD znamená, že člověk zažívá stres po traumatu, které ho postihlo. Existuje mnoho příznaků, které může člověk zažívat, když trpí PTSD. Klinicky řečeno, pokud symptomy přetrvávají alespoň měsíc po traumatu, je to klasifikováno jako PTSD.

PTSD = posttraumatická stresová porucha

Jaké jsou hlavní příznaky PTSD?

Je jich celá řada a liší se podle toho, zda se jedná o dítě nebo dospělého. Může to být úzkost, panické záchvaty, noční můry nebo zvýšená míra strachu. Také emotivnější a citlivější reakce na určité události nebo naopak apatie či deprese. Různorodost symptomů nutně nedefinuje PTSD. Diagnóza je stanovena, když symptomy, které jsou normální reakcí na trauma, přetrvávají po dlouhou dobu v důsledku specifických situací.

Myslíte si, že lidé, kteří uprchli před válkou a začali nový život v jiné zemi, mohou být také vystaveni PTSD?

I přestěhování do jiného domu nebo obecně na jiné místo je významnou událostí, která silně ovlivní váš život a mohla by být potenciálně traumatizující. Například, když jsem byl dítě, přestěhovali jsme se s rodinou z Německa do České republiky. Bylo to v době, kdy jsem byl ve 4. třídě. Všichni moji přátelé a celý můj život byli v Německu. Musel jsem jít do nové školy, najít si nové přátele a ano, bylo to do jisté míry traumatizující. A to mě ovlivnilo. Vezmete-li tuto událost a zasadíte ji do kontextu útěku z válečné zóny a opuštění všeho, co jste kdy poznali, bude to samozřejmě mít ještě větší dopad. Ať už v dobrém nebo ve zlém, začít nový život je vždy velmi obtížné. Záleží to na konkrétní osobě. Ale i takto obrovskou životní změnu lze usnadnit tím, že změníme své návyky, zejména ty špatné. Také to souvisí s tím, jak dobře člověk zvládá pracovat se stresovými situacemi. Jsme společenská stvoření, takže i osamělci potřebují ty, kteří je budou podporovat.

Co jsou to „adverzní zážitky z dětství“ (ACE)?

Jsou to zážitky ve věku 0-17 let, které mohou být potenciálně traumatické, a bylo na nich provedeno mnoho výzkumů. Není nutné, aby všechny adverzní zážitky byly traumatické, a rozhodně ne každé vyrovnávání se s traumatem se musí vyvinout v PTSD.

Jaké jsou některé možné důsledky PTSD?

Důsledky se liší v závislosti na tom, jak je porucha léčena. Nechat PTSD bez léčby, podobně jako deprese a jiné duševní poruchy, je vždy riskantní a může vám to velmi zkomplikovat život. Ačkoli se symptomy mohou v průběhu času zdánlivě samy o sobě zlepšit, konzultace s odborníkem na duševní zdraví je vždy dobrý nápad. Vše záleží na tom, jak moc vám to zasahuje do života. Pokud zažíváte úzkost, noční můry, depresivní stavy nebo depresi, pravděpodobně se to jen zhorší.

Může se PTSD změnit v depresi?

Jedním z příznaků PTSD je deprese. Když člověk zažívá normální stres, je často doprovázen přežvykováním, úzkostí a depresivním myšlením. Klinická deprese je jedním z nejhorších výsledků vyrovnávání se s neustálým stresem. PTSD se může vyvinout v depresi, ale může se také depresí projevit. Je to jak symptom, tak potenciální problém duševního zdraví.

Na co si musí rodiče dávat pozor, aby se u jejich dětí nevyvinula PTSD?

V případě dětí se situace může lišit. Děti s příznaky PTSD se mohou vyhýbat všem sociálním kontaktům. Mohou dokonce ztratit dovednosti, které dříve získaly, nebo mohou v určitých fázích svého vývoje degenerovat. To může také vést k fyzickému nebo duševnímu utrpení, včetně sebevražedných myšlenek.

Jak souvisí PTSD se zneužíváním?

Jednou z hlavních příčin PTSD u dětí je sexuální nebo fyzické zneužívání. Pokud je dítě stále v blízkém vztahu s pachatelem, je míra výskytu PTSD vyšší. Podle děsivé statistiky se až u 100 % dětí, které byly svědky vraždy rodičů nebo sexuálního zneužívání, vyvine PTSD.

Je možné, aby se vojáci v první linii vyrovnali s PTSD, nebo jim toto psychické trauma zůstane po zbytek života?

Mohu vám dát příklad s americkými vojáky. APA (American Psychiatric Association) začala diagnostikovat a oficiálně zkoumat PTSD po válce ve Vietnamu. Příznaky byly zaznamenávány různými způsoby v průběhu historie, ale válka ve Vietnamu byla jakýmsi zlomovým bodem. Díky tomuto a všem následujícím výzkumům o ní víme více a můžeme ji lépe léčit. Ale zase záleží na jedinci. Je zřejmé, že lidé, kteří byli vícenásobně vystaveni válce prostřednictvím aktivní účasti v ní, mají vyšší šanci na rozvoj PTSD.

Napadají vás nějaké další příklady z minulosti?

Můžeme se vrátit k událostem druhé světové války. Pravděpodobně to může souviset s tím, jak naše rodiče vychovával přísný otec, který prožil ty strašné události. Užívání návykových látek, bití a další následky přišly později. Nedokážu si představit, čím si musí projít někdo v první linii. Do jisté míry, přestože jsem sám specialistou na duševní zdraví, si dokážu jen představit, jak moc může být duševní zdraví narušeno během válečných konfliktů.

Mindfulness je jednou z oblíbených technik, které spojením psychoterapie a meditace přispívají k plnějšímu prožívání přítomného okamžiku. Pomáhá všímavost lidem postiženým válkou? Přečtěte si více v našem článku.

Máte nějaké rady, jak správně komunikovat s lidmi trpícími PTSD?

Nemyslím si, že existuje nějaké pravidlo, které by vyhovovalo všem. PTSD a všechny ty poruchy duševního zdraví se mohou projevovat různými způsoby. Obecně bych doporučil otevřenost, toleranci a podporu. To je to jediné, co můžete udělat. Pokud lidé trpící jakoukoli duševní poruchou nechtějí pomoc, bude pro vás jako „outsidera“ velmi obtížné jim pomoci nebo je oslovit. Někteří lidé vám prostě nedovolí, abyste jim pomohli. Jediná rada, kterou mohu dát, je nebrat si věci osobně, nebýt dotěrný a nabídnout těmto lidem bezpodmínečnou podporu a lásku, kterou mohou potřebovat. Důležité je, že my jako lidé řešíme problémy denně. Někdy ale ten druhý nepotřebuje, abychom řešili jeho problémy, jen chtějí, abychom mu naslouchali. Je také lepší použít frázi „snažím se pochopit“ nebo „dokážu si představit“ místo „rozumím“, bez ohledu na to, jak se to může zdát uklidňující.

Potřebujete psychologickou pomoc?

Průvodce psychologickou pomocí v ČR pro Ukrajince

Linky pomoci, krizové linky a online pomoc

Benedikt Říčný

psychoterapeut a učitel všímavosti

Benedikt získal bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci, poté odešel studovat do zahraničí. Nejprve absolvoval magisterský program v oboru zdravotní a sociální psychologie v nizozemském Maastrichtu. Poté Benedikt získal další magisterský titul v oboru Mindfulness Based Interventions v Dublinu. Specializuje se na Acceptance & Commitment Therapy (ACT) a Focused Acceptance and Commitment Therapy (FACT). Dále nabízí kurzy snižování stresu založeného na všímavosti (MBSR) a kognitivní terapie založené na všímavosti (MBCT). Benedikt Říčný vyučuje mindfulness v Praze prostřednictvím své poradny Here and Now.

DALŠÍ PŘÍBĚHY

Chybí vám tu něco?

Napište nám, jaká témata by vás zajímala.