Tato mladá dáma je jednou z deseti protagonistek projektu Fresh Memories: The Look, 10minutového česko-ukrajinského 360° VR filmu z války na Ukrajině, který je nyní k vidění v Centru současného umění DOX. „Tento film nám pomohl ukázat pravou tvář války. Cítil jsem potřebu říct lidem, co se na Ukrajině děje,“ řekl na premiéře filmu Volodymir Kolbasa, který pochází z města Poltava a je jedním z režisérů snímku. Ondřej Moravec, druhý režisér, dodává: „Jedná se o důležitou výpověď o hrůzách války. Náš film je symbolem solidarity i síly hodnot. Ukazuje světu, že pro diktátorské tendence zde není místo a lidé na to nesmějí zapomínat“.

Natáčení filmu Volodymyrovi pomohlo vypořádat se s válečným traumatem. V následujícím rozhovoru přiblížil, jak umělecký snímek vznikl.

Když 24. února 2022 začala válka, byl jste ještě na Ukrajině. Jak jste se spojil s Českou republikou?

Docela nečekaně! Studoval jsem na Mezinárodní filmové škole v Kolíně nad Rýnem, kde jsem se specializoval na digitální narativy. Magisterský titul jsem získal v roce 2020, rok před vypuknutím války. Moje diplomová práce byla demoverzí VR projektu o zatopených vesnicích na řece Dněpr s názvem Washed ashore. Před invazí jsem projekt přihlásil na filmový festival East Doc Platform, ale jelikož přišla válka, nemohl jsem ho odprezentovat. V té době jsem byl v dobrovolnickém centru na Ukrajině. Sháněl jsem peníze a organizoval logistiku taktického zdravotnického materiálu a některých léků, které byly tehdy na Ukrajině těžko dostupné. V březnu 2022 mě East Doc Platfrom kontaktovala s žádostí o online prezentaci mého projektu. Abych byl upřímný, myslel jsem si, že se ke svému předválečnému životu už nikdy nevrátím, ale souhlasil jsem, aniž bych měl nějaká velká očekávání. Projekt jsem představil, ale vysvětlil jsem také, že v tuto chvíli už není kvůli válce relevantní. Místo toho jsem navrhl vytvořit nový projekt, prostřednictvím kterého bych vyprávěl příběhy lidí zasažených válkou. Na East Doc Platform jsem potkal i Ondřeje Moravce. Můj nápad se mu zalíbil a navrhl mi, abychom na na novém projektu spolupracovali. A tak se také stalo. Na projektu jsme začali pracovat na dálku koncem dubna 2022.

Ve filmu Fresh Memories je deset protagonistů, kteří jsou zachyceni ve svých bývalých domovech, nyní zničených bombami. Znali jste všechny z nich ještě před tím, než jste s projektem začali?

Neznali jsme nikoho. V Charkově, jednom z natáčecích míst, jsme se ale spojili s dobrovolníkem, který nám pomohl některé protagonisty najít. Jiné jsme potkali přímo na ulici, když jsme prozkoumávali natáčecí lokace.

Jste z Ukrajiny a mnoho vašich blízkých přátel nyní bojuje, nebo jsou zraněni. Bylo pro vás z citového hlediska obtížné natáčet důsledky války?

Podařilo se mi od toho do určitě míry distancovat. Když jsme natáčeli, pracovali jsme. A když jsme pracovali, byli jsme plně soustředění. Ale také jsme neustále dohlíželi na bezpečnost těch druhých. Při natáčení je totiž občas snadné zapomínat na opatrnost.

V předchozích rozhovorech jste zmínil, že natáčení pro vás bylo také určitou formou terapie. Jak vám projekt pomohl?

Natáčení byla těžká, ale posilující zkušenost. Zejména návštěva Charkova. Když konflikt začal, byl jsem v Poltavě, kde výbuchy nebyly vůbec slyšet. O několik týdnů později se situace zhoršila, ale město zůstalo vcelku nedotčené. Než jsem začal natáčet, vnímal jsem válku pouze v souvislosti s bezpečím své rodiny a přátel. Až návštěva Charkova mi umožnila lépe pochopit realitu a poznat pravou tvář války.

Pro některé diváky, včetně uprchlíků z Ukrajiny, by mohlo být sledování Fresh Memories psychicky náročné.

Existuje jen jedna rada – pokud je sledování filmu pro někoho těžké, je lepší se nedívat. Naší hlavní cílovou skupinou nejsou Ukrajinci, ale mezinárodní komunita. Důležitou roli v našem filmu má i zvuk. Záměrně jsme se rozhodli nepoužívat sirény nebo výbuchy, ale spíše zvuky klidného a mírumilovného života. Tím vytváříme kontrast a snižujeme trauma z takového obsahu pro diváka.

Myslíte si, že umění obecně a váš projekt konkrétně může pomoci lidem z celého světa lépe porozumět válce a jejím skutečným důsledkům?

Vizuální umění je umění empatie. Cílem našeho projektu Fresh Memories bylo tuto empatii posílit. Proto jsme se rozhodli ve filmu nepoužívat dialogy a pracovali jsme pouze s přirozenými zvuky. Divák se tak do snímku může snáze vcítit. Obecně platí, že umění pomáhá lidem překonávat traumata. Mám například kamaráda, který bojoval v roce 2015 na Ukrajině a bojuje i nyní. Mezi roky 2015 a 2022 začal podnikat v oblasti IT, ale trpěl vážnou posttraumatickou stresovou poruchou. Z tohoto stavu se dostal až díky malbě. Nyní maluje přímo ve válečné zóně a svá umělecká díla plánuje prodat a získat tak nějaké peníze pro armádu.

Projekt Fresh Memories má zvýšit povědomí o válce na Ukrajině především u mezinárodního publika. Vaše další projekty jsou ale určené právě ukrajinskému publiku.

Spolupracoval jsem na projektu Neutralization, který jsme prezentovali v Poltavě v Centru současného umění na podzim roku 2022. Vytvořili jsme ho společně s ukrajinskou částí týmu, který nám pomáhal natáčet Fresh Memories. Projekt Neutralization měl pro Ukrajince terapeutický účinek. Jednou z instalací byl například model nafukovací rakety v životní velikosti, který jsme zavěsili a nasvítili. Tento model reagoval na zvuk – když lidé na raketu křičeli, vyfoukla se. Terapeutický účinek spočíval v tom, že lidé tak nad raketou cítili moc.

Jak se cítíte po více než roce války ve své vlasti?

Cítím se stejně jako většina Ukrajinců – unavený válkou. Nevzdáváme se, ale všem je jasné, že válka neskončí zítra ani pozítří. Cítím také pocit prázdnoty, protože mnoho mých přátel odešlo nebo bojuje. I tak jsem ale šťastný, že moje rodina žije a je zdravá, že máme domov, který není zničený. Když vidíte lidi, kteří všechno ztratili, donutí vás to přenastavit si životní hodnoty. Budoucnost nicméně vnímám pozitivně. Nejdůležitější pro mě je, abych v této situaci našel to správné uplatnění a pomohl své zemi.